
- Třetí kapitola - PŘÍPRAVA
"Máme tu menší problém." řekla jsem, protože nemám věci na jěždění. "No tak povídej. Máme čas tak to půjdeme jěšte koupit. Stejnak si musím koupit rukavice." řekla Verča, která čekala co potřebuji. "Potřebuju helmu, rajtky a rukavice." řekla jsem a Verča přemíšlela jak to udělat. "Máš pěníze?" zeptala se mě Verča, protože by asi moje věci neuplatila, tak jsem podívala do tašky, kde jsem měla svoji oblíbenou peněženku a koukla se do ni. "Mám asi 3000 až 4000 korun," řekal jsem a dala peněženku zpět do tažky. "Hm, jo to bude stačit." řekla Verča a zvedla se. "Tak jdem?" zeptala se mě a já jsem s radostí přikývla. Verčiný rodiče nebyli doma, tak jim Verča nechala vzkaz, že jede se mnou do města. "Tak jedem?" řekla Verča a šly jsme směrem do chodbičky, kde jsme si nazily boty a já jsem si dala do tašky mikinu.
Když jsme vyšly před dům, kde jsem si jen strčila do bot tkaničky, tak jsme mohly konene jít na autobusovou zastávku, která byla u radnice. No od Verči to bylo jen pár kroků, ale ode mne to bylo asi 1km, ale o Verči to bylo 500 metrů.
Ani ne za 10 minut jsme byly na zastávce, čekaly jsme na autobus a různě jsme řešily ten tábor. "Co bočík?" zeptala jsem se Verči, která se zamyslela. "No to není špatný nápad. Tak si ho radči kup." napsala jsem další položku na seznam teda spíše zmačkaný papír, který jsem našla někde nadně tašky. Za pár minut přijel autobus, který byl poloprázdný. Sedly jsme se do zadní šásti vozu, kde jsme navázaly na téma, které jsme nakously.
Za půl hodiny byl autobus ve městě. Když jsme vystoupily, tak hned jsme šly do obchůdku jezdeckých potřeb. Sice to byl jen malý obchůdek, ale výběr veliký. "Dobrý den." řekly jsme jedným hlasem s Verčou. "Ahoj děvčata. Jede te na koňský tábor?" zeptala se nás milá prodavačka. "Jistě, ale nemáme nějaké věci." řekla Verča za nás obě. "Tak se dívky podívejte a vyberte. Můžete si to i vyzkoušet. Stačí se jen zeptat." řekla mile prodavačka a sedla si zpět za pultík, kde si četla z nového katalogu. Zamiřily jsme nejdříve k rajtkám. Vybírala jsem si dlouho, ale nakonec jsem si vybrala kostkované celosedové fialové barvy. Krásné. Pak i rukavice a bičík. Sladila jsem to dobarvy. Verča su vzala hnědé rukavice.
Za chvily po nákupech jsme zas čekaly. "Verčo musím si u tebe nechta věci." prosila jsem, protože mamka nesměla dozvědět, že jedu na ten tábor. Verča souhlasila a vzala si teda moje věci.








Moc dobry príbeh :) miluju v kone len nemam ve zvyku delat blog o konich
na koni jsem už byla a byla to zábava