
- Druhá kapitola - TAJEMSTVÍ
Probudila jsem se. Pokoj byl zahalená tmou, jen červené světlo mého budíko svitilo. Ukazovalo 3:25 hodin ráno. Všdhni spali, až na mě. Rodiče věděli, že když mě nepustí, tak něco provedu, ale to co jsem měla v plánu je dost překvapí. Rozhodla jsem se si trochu podívat na net. Jelikož byl víkend jsem si mohla tohle dovolit jinak, když je škola, tak ne. Věděla jsem však jediné, že se musím mrknout na stránky toho Jezdeckého tábory. "Super." řekla jsem potichu, protože tábor začínál přesně čtrnáct dní od začátku prázdnin, což jsem měla dostatek času na to, abych mohla provést svůj plán. Pak jsem se rozhodla jít zas spát, protože jsem byla unavená. Vypla jsem notebook, který jsem položila k posteli a šla spát.
Probudilo mě ostré světlo ranního slunce. Promnula jsem si oči a vstala. Moje kalhoty s postiskem "vtipné" krávy se leskly v slunci a nohy se dotýkala příjemné studené podlahy. Rodiče zřejmě spí pomyslela jsem si, protože vím jak by na mě mamka zas vyjela, že je budím. Což mě dneska mohlo pokazit plán. Šla jsem nejdríve do obývacího pokoje, kde jsem si zapla televizi, ale potichu kvůli rodičům. Došla jsem si do ledni pro džus a něco k snědku. Musela jsem si jídlo snít drív něž mamka se vzbudí.
Dojedla jsem poslední kousek rohlíku, když právě mamka šla ke schodům. Rychle jsem smetla drobky na svoji dlaň a vyhodila je do koše. "Ahoj mami." řekla jsem a dals jsem jí pusu na tvář. "Ahoj Majdi." řekla mi a pohladila mě po vlasech. Ani se nezmínila co se stalo večer. "Mami dneska bych jela za Verčou, nevadí?" snažila jsem se zahájit plán. "Klidně, ale vratíš se přes osmou večer." řekla mi a ani se na mě nepodívala. Raději se dívala na to, co si maže na rohlík. "Díky a slibuju." řekla jsem dala jsem jí jěště jednu pusu. Hned jsem běžela do svého pokoje. Na schodech jsem málem porazila taťku, který zrovna vstal. Objala jsem ho a dál běžela do svého pokoje. V pokoji jsem si otevřela okno, abych nasála čerství ranní vzduch. Z nějaké kapsy od kalhot jsem vytáhla mobil a hned jsem najela na jméno v kontaktech, které jsem hledala. "Verča." řekla jsem, když jsem najela na její číslo.
Rozhovor po telefonu:
Verča: "Ahoj Majdo."
Já: "Ahoj Ver. Myslíš, že bych dneska mohla u tebe strávit den?"
Verča: "Pozeptám se, tak malej moment"
Čekala jsem než se ozve hlas.
Verča: "Mamka je ráda, protože musí někam jéct, takže jo."
Já: "Ok, tak já se připravím a jedu. Zatím"
Verča: "Zatím"
Konec rozhovoru
Dala jsem si mobil do tažky. Rychle jsem se převíkla do minišortek a tílka. Do tašky jsem si dala sluchátka, peněženku a mikinu. Vyšla jsem z pokoje. Přiběhla jsem k rodičům, dala jsem jim pusu a objala je. Šla jsem ke dveřím, kde jsem si nasadila svoje oblíbené kecky a šla na zastávku. Neuběhlo ani 5 minut a byl tu autobus, sedla jsem si někam blízko dvěří, protože jsem měla hned vystoupit.
Mířila jsem k domu, kde bydlela Verča. Šla jsem po vestě ke dveřím. Dotkla jsem se zvonku a zmáčkla. I přes tlusté dveře jsem slyšela jak někdo jde. Otevřely se dveře, za kterýma se objevila Verča. Jako na pozdrav a naznamení, že jsme nejlepší kámošky, tak jsme se objaly. "Ahoj Verčo." řekla jsem a hned po přátelském objetí jsem vešla k Verče domů. "Ahoj Majdo. Odlož si věci a pojď ke mě do pokoje." řekla a odběhla do pokoje. Sundala jsem si kecky a tašku a běžela do jejího pokoje. Přišla jsem do jejího pokoje. Verče není velký uklízeč, tak se občas na zemi najde nějaký to oblečení a možná i časopis, ale byl tu mnohem větší pořádek než v mém pokoji.
Verča si sedla do svého oblíbeného křesla a na nohy si vzala Notebook. "Kvůli čemu jsi vlastně tady?" zeptala se mě Verča a čekala na odpověď, která jí možná nepřekvapí. "No Verčo, rodiče nechtějí, abych jela, ale..." nestihla jsem doříct větu a začla mluvit Verča. "Co že?? Co teda uděláš?" zeptala se mě Verča s vykolenýma očima. "No budeš mi muste pomoct." řekla jsem s upřímným hlasem. "Udělám cokoliv, jen aby jsi jela." řekla s nadšením Verča. Byla jsem ráda, že ona mi věří a pomůže.
Když jsme se dohodly na plánu, ve kterém mi Verča pomůže tak jsme se dohodli, že to bude tajemství.
-------------------------------------------
Pozn.: Na mě je to osobně dlouhé. Napadlo mě, že to udělám na dvě části, ale pak jsem to udělala takhle :). Snad se vám to líbí :)







